Emoční tělo

7. března 2010 v 21:24 | Crystallin
z knihy Nová Země od Eckharta Tolleho
EMOČNÍ TĚLO
Každá negativní emoce, k níž se ve chvíli, kdy se objeví, nepostavíte čelem a kterou si plně neuvědomíte, ve vás zůstane, nezmizí. Vždy ve vás zanechá alespoň stín bolesti.
Zvláště děti pociťují negativní emoce jako nesnesitelné a mají tendenci je v sobě potlačovat. Pokud s nimi není žádný uvědomělý dospělý, který by je láskyplně vedl k okamžitému, vědomému prožívání jejich emocí, vlastně ani nemají jinou možnost, než je potlačit. Zbytky bolesti po silných negativních emocích, jimž jste tehdy nebyli schopní čelit, zpracovat je a vypustit, vytvořily energetické pole prostupující každou buňku vašeho těla. Energetické pole tvořené starými, neustále oživovanými emocemi, jež prostupuje skoro každého, budeme nazývat emočním tělem.
Emoční tělo nemá jen individuální povahu. Tvoří ho obrovské množství bolesti, kterou zakusili lidé během celé historie lidstva.Kolektivní emoční tělo je pravděpodobně zakódováno v DNA každého jedince, i když to ještě nebylo vědecky prokázáno.

Emoční tělo je částečně autonomní forma energie žijící uvnitř lidského těla - je to entita stvořená z emocí. Má svou vlastní, i když primitivní inteligenci, podobnou té, kterou najdeme u mazaného zvířete. Jejím hlavním zájmem je přežít. Stejně jako všechny ostatní životní formy i ona potřebuje pravidelný přísun "potravy" - získat novou energii podobné kvality - takovou, která vibruje stejnou frekvencí. Jako potrava pro emoční tělo dobře slouží například emocionálně bolestivé zážitky. Emoční tělo představuje závislost na neštěstí.
Bude vás asi šokovat, když si uvědomíte, že v sobě máte něco, co pravidelně vyžaduje negativitu a pocity neštěstí. U ostatních si toho všimnete mnohem snáz. Abyste tento jev rozpoznali i u sebe, musíte být daleko bdělejší a pozornější. Jakmile vás neštěstí jednou ovládne, nejenže se ho nebudete chtít vzdát, ale budete se do něho snažit zatáhnout i ostatní, abyste se mohli přiživovat i na jejich negativních emocionálních reakcích.
U většiny lidí se střídají období, kdy je jejich emoční tělo v klidu, s obdobími aktivity. V klidové fázi velmi snadno zapomenete na černý mrak, na spící sopku skrytou ve vaší mysli.
Emoční tělo se začne ozývat, když dostane hlad, když se potřebuje nasytit. Nebo může být probuzeno nějakou spouštěcí událostí. Pokud jste sám a zrovna kolem vás nikdo není, krmí se emoční tělo vašimi myšlenkami. Ty se mohou najednou stát velmi negativními. Pokud jste ještě nevědomí, je pravděpodobné, že ve vás negativní myšlenky vyvolají vlnu nepříjemných emocí.
Veškeré myšlenky jsou ve skutečnosti energií a vaše emoční tělo mentální energii potřebuje k tomu, aby přežilo. Pozitivní myšlenky probouzející pocity štěstí jsou pro emoční tělo nestravitelné. Dokáže využít pouze energii negativních myšlenek, protože jen ty mají stejnou vibrační frekvenci.
Obvyklý mechanismus, kdy myšlenky vytvářejí emoce, funguje u emočního těla naopak, alespoň zpočátku. Pocity emočního těla rychle ovládnou vaši mysl a vy okamžitě začnete myslet negativně. Hlas ve vaší hlavě začne vyprávět smutné, děsivé nebo rozhněvané příběhy - o vás, o vašem životě, o ostatních lidech, o minulosti, budoucnosti, nebo i zcela smyšlené pohádky. A vy se zcela ztotožníte s tím, co bude tvrdit, bezhlavě uvěříte všem jeho překrouceným tvrzením. V tu chvíli se stanete závislými na neštěstí.
Problém není v tom, že byste nebyli schopní zastavit nepřetržitý proud negativních myšlenek, ale v tom, že nechcete. Vaše emoční tělo totiž v té chvíli žije skrze vás, předstírá, že je vámi, a bolest mu činí potěšení. Hltá každou negativní myšlenku. Dalo by se říci, že hlas ve vaší hlavě je většinou hlasem vašeho emočního těla. Ovládlo váš vnitřní dialog. Emoční tělo tak společně s myslí vytvořily začarovaný kruh - každá negativní myšlenka posiluje emoční tělo a to zase podněcuje další a další myšlenky. Po nějaké době, hodinách nebo dnech, se nasytí, "usne" a nechá vyčerpaný organismus, který je teď mnohem náchylnější k onemocnění, na pokoji. Jestli vás napadá podobnost s duševním parazitem, máte pravdu. Emoční tělo je vlastně druhem duševního parazita.

EMOČNÍ TĚLO POTŘEBUJE DRAMA
Pokud jste ve společnosti, zvláště svých blízkých, partnera nebo rodiny, bude se je vaše emoční tělo snažit provokovat - brnkat jim na nervy - a přiživit se na vzniklém konfliktu. Emoční tělo miluje intimní vztahy a rodinný kruh, protože tam na ně čeká nejvíc "výživné" energie. Když se emoční tělo někoho blízkého rozhodne vyprovokovat vás k reakci, je velmi těžké se ubránit. Instinktivně vycítí vaše nejslabší a nejzranitelnější místa. A když se mu to nepodaří napoprvé, bude to zkoušet znovu a znovu. Emoční tělo druhého člověka se bude snažit probudit to vaše, aby se vzájemně dobila.
Většina vztahů si jednou za čas projde konfliktním a destruktivním obdobím vyvolaným emočními těly. Být svědkem emocionálního násilí mezi emočními těly svých rodičů je pro malé děti velmi bolestné, někdy až nesnesitelní, přesto tuto noční můru téměř denně zažívají miliony dětí po celém světě. Je to jeden z hlavních důvodů a způsobů, jak se emoční tělo přenáší z generace na generaci. Po každé hádce se partneři zase udobří a následuje období relativního klidu - po dobu, kterou ego dovolí.
Emoční tělo se také často probouzí po větší konzumaci alkoholu, nejčastěji u mužů, ale někdy i u žen. Když se člověk opije, úplně se mu změní osobnost, protože ho zcela ovládne jeho emoční tělo. Hluboce nevědomý muž, jehož emoční tělo se živí fyzickým násilím, má pak sklony bít svou manželku a/nebo děti. Když vystřízliví, cítí upřímnou lítost nad tím, co udělal, a pravděpodobně bude slibovat, že už to nikdy neudělá, což v tu chvíli myslí smrtelně vážně. Osoba, která to slibuje, ale není ten, kdo páchal násilí, takže si můžete být jisti, že se to bude opakovat znovu a znovu, dokud se nestane přítomným, dokud si nezačne uvědomovat své emoční tělo a nepřestane se s ním ztotožňovat. V některých případech může pomoci odborné vedení.
Spící emoční tělo je stále nastražené a připravené přejít do akce, kdykoli se vyskytne vhodná příležitost.
Emoční těla jsou natolik chytrá, aby se v intimním vztahu dvou lidí začala projevovat až v době, kdy spolu začnou bydlet nebo ještě lépe až po tom, kdy podepíší manželskou smlouvu, ve které se zaváží, že spolu budou po zbytek života. Neberete si jen svou manželku nebo svého manžela, ale i jeho/její emoční tělo - a to platí oboustranně. Může to být pěkný šok, když se krátce po tom, co se k sobě nastěhujete, nebo hned po líbánkách, partnerova osobnost náhle změní. Začne vám ostře a nepříjemně nadávat, obviňovat vás a křičet i kvůli maličkostem. Nebo se naopak stáhne a uzavře do sebe. "Co se děje?" musíte se pak ptát. A on/ona vám nejspíš odpoví: "Ale nic zvláštního." Ale nepřátelský tón hlasu jako by říkal: "Všechno je špatně." Když se mu/jí podíváte do očí, už v nich nenajdete tu jiskru jako dřív - jako by se zatáhla opona a bytost, kterou jste znali a milovali a která dříve dokázala zářit skrze ego, je teď zcela skrytá. Najednou se na vás dívá cizinec a v jeho očích nalézáte jen nenávist, nepřátelství, hořkost a zlobu. Když spolu mluvíte, nemluví s vámi váš partner, ale jeho emoční tělo. Cokoliv říká, je jen jeho verze reality - zcela pokřivená strachem a touhou působit i přijímat bolest.
V tu chvíli nejspíš začnete pochybovat, jestli tohle není jeho skutečná tvář, kterou jste jen dříve neviděli, a jestli jste neudělali osudovou chybu ve výběru partnera nebo partnerky. Samozřejmě to není jeho/její pravá tvář, je ho/ji dočasně ovládlo jeho/její emoční tělo.
Asi byste museli hledat hodně dlouho, kdybyste si chtěli najít partnera bez emočního těla.

SILNÁ EMOČNÍ TĚLA
Někteří lidé mají tak silné, že se ani na chvíli nezklidní. Sice se na vás usmívají a snaží se o zdvořilou konverzaci, ale nemusíte být nijak zvlášť citliví, abyste poznali, že v sobě skrývají časovanou bombu negativních emocí, připravenou každou chvíli vybuchnout - čeká jen na příležitost, aby mohlo někoho pohanět či jinak konfrontovat, aby mohlo být kvůli něčemu nešťastné. Jejich emoční tělo nemá nikdy dost a posiluje touhu ega vytvářet si nepřátele.
Jsou tak přecitlivělí, že i nepodstatné věci nafouknou do obřích rozměrů.Snaží se tak ostatní zatáhnout do svých dramat a vyprovokovat je k reakci. Pouštějí se do nekonečných, bezvýznamných bitev nebo soudních sporů. Jiní se užírají chorobnou nenávistí k bývalému partnerovi, ale sami sobě nepřiznají, kolik bolesti si v sobě nesou. To je však zřejmé z jejich reakcí, kdy projektují svou bolest do většiny událostí a situací. Mylně se domnívají, že příčinou jejich neštěstí a bolesti je vnější situace nebo událost. Neuvědomují si stav svého nitra, jak moc jsou nešťastní , jak moc uvnitř trpí.
Díky systematickému potlačování ženského principu během posledních dvou tisíc let získalo ego v kolektivní duši lidstva absolutní převahu. Ačkoliv i ženy mají ego, nutno podotknout, že ego snáze zakoření a roste v mužské formě. Je tomu tak proto, že ženy se méně ztotožňují s myslí. Jsou více v kontaktu se svým vnitřním tělem a přirozenou inteligencí těla - se svými intuitivními schopnostmi. Ženská forma není tak ostře ohraničená jako mužská, je otevřenější a citlivější k ostatním životním formám a propojenější s přirozeným řádem světa.
Kdyby nedošlo k narušení rovnováhy mezi mužskými a ženskými silami, nemohlo by se ego tak rozvinout. Lidé by nebojovali s přírodou a neodcizili by se tolik svému Bytí.
Bohužel se nedochovaly záznamy o přesném počtu, ale odhaduje se, že během tří set let bylo "Svatou inkvizicí", institucí zřízenou katolickou církví pro potlačení kacířství, umučeno tři až pět milionů žen, což se společně s holocaustem řadí mezi nejtemnější kapitoly lidské historie. K tomu, aby byly ženy označeny za čarodějnice, mučeny a upáleny na hranici, stačilo, aby projevily náklonnost ke zvířatům, chodily samy po lese nebo sbíraly léčivé byliny. Posvátné ženství bylo považováno za démonické a téměř vymizelo. Ženský aspekt potlačovaly i jiné kultury a náboženství. Ženský status byl zredukován na plození dětí a službu muži. Svět již mnoho let řídí muži, kteří odmítají ženství i ve svém nitru, následkem čehož je svět v nerovnováze a historie lidstva se podobá případové studii duševně chorého.
Co vyvolává takový strach z ženství, že se z něj stala téměř kolektivní paranoia? Bylo by snadné říci: samozřejmě za to mohou muži. Ale proč v mnoha dávných, předkřesťanských civilizacích, byly ženy respektovány a ženský princip nebyl předmětem strachu, ale úcty? Proč se najednou začali muži cítit ženami ohrožováni? Ohroženo se začalo cítit jejich ego. Vědělo, že ovládnout planetu může jen skrze mužskou formu, a toho mohlo dosáhnout jedině tak, že učiní ženy bezmocnými.
V současné době přijala potlačení ženství za vlastní i většina žen. Posvátné ženství pociťuje mnoho žen jako emoční bolest, protože ho v sobě potlačují. Stalo se součástí jejich emočního těla, společně s bolestí hromaděnou několik tisíc let, kterou zažívaly při porodech, znásilněních, otroctví, mučení a vraždách.
Situace se teď ale rychle mění. Jak se stále více lidí stává vědomými, ego ztrácí nad lidskou myslí svou moc. A protože v ženách nebylo ego nikdy tak hluboko zakořeněno jako u mužů, zbavují se jeho nadvlády mnohem rychleji.

OSVOBOZENÍ
Proces osvobození se od emočního těla začíná tím, že si uvědomíte, že máte emoční tělo. Je také velmi důležité naučit se být dostatečně přítomný/á a bdělý/á. Pak budete vnímat své emoční tělo, když se probudí, jako silný příval negativních emocí. Když si ho budete uvědomovat, nebude moct déle předstírat, že je vámi, a žít skrze vás.
Je to vaše vědomá přítomnost, co znemožní vaši identifikaci s emočním tělem. Jakmile se s ním přestanete ztotožňovat, nebude už schopné řídit vaše myšlení, takže se už nebude moct přiživovat na vašich myšlenkách. Emoční tělo se většinou nerozpustí okamžitě, ale jakmile přerušíte jeho propojení s myslí, začne pomalu ztrácet energii. Vaše myšlení přestane být zastřené emocemi a začnete vnímat přítomnost čistě, bez zkreslujícího vlivu minulosti. Energie uvězněná v emočním těle změní svou vibrační frekvenci a promění se v Přítomnost. Emoční tělo se tak stane potravou pro vědomí. To vysvětluje, proč nejmoudřejší a nejosvícenější lidé na Zemi měli kdysi velmi silné emoční tělo.
Kdykoliv vás emoční tělo ovládne a vy si to neuvědomíte, stane se součástí vašeho ega. Cokoliv, s čím se ztotožníte, se přidá k vašemu egu. Pro ego je emoční tělo nejúčinnějším předmětem ke ztotožnění. Emoční tělo zase využívá ego ke své obnově. Někteří lidé mohou mít pak pocit, že už sami se sebou nevydrží. Těm se pak hlavním cílem stane dosažení vnitřního klidu. Palčivá emocionální bolest je donutí, aby se přestali ztotožňovat s obsahem své mysli a mentálně - emočními strukturami, jež stojí za vznikem jejich nešťastného já. Dojde jim, že nejsou ani svým tragickým příběhem, ani emocemi, které v nich probouzí. Uvědomí si, že nemohou znát, ale mohou poznávat. Emoční tělo je pak přestane tlačit hlouběji do nevědomí a stane se jejich buditelem, který je přivede k Přítomnosti.
Vlivem nevídaného přílivu vědomí, jehož jsme v současnosti na Zemi svědky, existuje stále víc lidí, kteří k tomu, aby se přestali ztotožňovat se svým emočním tělem, nemusí nutně projít hlubokou krizí. Kdykoliv si uvědomí, že sklouzli zpátky do dysfunkčního stavu myslil, jsou z něho schopni vědomě vystoupit zpět do Přítomnosti. Přestanou jí vzdorovat a zůstanou klidní a bdělí, jednotní s tím, co je, uvnitř i venku.
Následující skok v lidské evoluci není nevyhnutelný, ale snad poprvé v historii naší planety máme možnost vědomé volby. Rozhodujete ale i vy. Víte ale, kdo jste? Jste vědomí, které si uvědomilo samo se.

JAK SE ZBAVIT EMOČNÍHO TĚLA
Pokud ucítíte své emoční tělo, ubraňte se myšlenkám, že s vámi něco není v pořádku. Hledat všude problémy - to ego přímo miluje. Uvědomění musí být následováno přijetím. Cokoliv jiného ho opět zakryje. Přijmout znamená dovolit si cítit vše, co v danou chvíli cítíte. To je základní předpoklad bytí v přítomném okamžiku. Nesmíte se stavět proti tomu, co je. No dobrá, můžete, ale pak budete trpět. Když se otevřete, stanete se tím, čím jste: rozlehlým, nekonečným prostorem. Splynete s celkem. Přestanete být zlomkem, jak to vnímalo vaše ego. Poznáte svou skutečnou podstatu, jež je stejná jako podstata Boha.

zdroj:z fóra Tety Kateřiny
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama